Úvodní slovo primátora
Vážení příznivci hornictví a dolování, milé dámy, vážení pánové,
jsem hrdý na to, že se statutárnímu městu Chomutovu dostalo té cti být hostitelem a pořadatelem 16. ročníku Setkání hornických měst a obcí České republiky. Ve dnech 20. až 22. dubna 2012 se tedy všichni milovníci a fanoušci hornictví v Česku sejdou u nás v Chomutově na Chomutovském krušení.
Řada z vás se pravděpodobně podiví nad zvoleným názvem. Dovedu si živě přestavit, že vám v mysli vytane otázka, co se za tímto, možná exotickým slovem, skrývá. Vysvětlení si žádá malý exkurz jak do historie, tak do zeměpisu. Při pohledu do mapy zjistíte, že královské město Chomutov leží v severozápadních Čechách na úpatí nejdelšího českého pohoří, na úpatí Krušných hor. Byť by si mnohý mohl pomyslet, a jistě zcela logicky, že hory mají svůj název podle nehostinného podnebí a nesnadného života zdejších obyvatel, skutečnost je trochu jiná. Tu nám napoví jejich německý název Erzgebirge, neboli Rudné hory, tedy pohoří bohaté na četná rudná ložiska mědi, stříbra, cínu a dalších kovů. A tak se v Krušných horách především těžilo. A staročeština používala pro tuto činnost slovo „krušit“. Technologie „krušení skály“ se prováděla tak, že se na těženou skálu narovnalo dlouhé štípané dříví, které se omazalo hlínou smíchanou se slámou, a poté se celá hromada zapálila. Po vyhoření se hlína otloukla a ještě horká skála polila studenou vodou, aby došlo k jejímu hlubšímu a důslednějšímu rozpukání. Při těžbě tak vznikal krušec, což byly právě hroudy vytěženého nerostu. A právě krušec „může“ za dnešní název Krušné hory a my jsem si jej dovolili pro naše setkání hornických města a obcí vypůjčit a navázat na původní tradici. Již dnes jsem přesvědčen, že se v Chomutově sejde opravdu velký počet příznivců krušení. Nejen pro ně, ale i pro Vás všechny ostatní, připravujeme pestrý a zajímavý program, který Vás naladí k častým návratům do našeho města.
Těším se na setkání s vámi s hornickým pozdravem: Zdař Bůh!
Mgr. Jan Mareš
primátor
Světlo svaté Barbory
Svatá Barbora z Nikomédie
Patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích. Svatá Barbora byla krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století n. l. v Nikomédii v Malé Asii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioskura. Její matka brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden z přítomných sloužících byl však tajným křesťanem a přivedl Barboru k víře. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se křesťanství. Když se však dcera bránila, vlastnoručně ji sťal. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.
Svatá Barbora je uctívána jako patronka havířů, dětí, dělostřelců, architektů a matematiků, také dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem v časech bouří a požárů.
V ikonografii je vyobrazována s křížem, pavím pérem, mečem (symbol jejího mučednictví) nebo držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí před popravou přinesl anděl). Též bývá zobrazována s věží či její miniaturou, jež drží v ruce.
